27. září se v rakouském Ebbsu konala každoroční aukce půlročních klisniček narozených v Tyrolsku. Dražilo se 227 klisniček. Do Ebbsu jsme vyrazili již v pátek, neboť cesta trvá zhruba sedm hodin (záleží jak často je plný močový měchýř a kolikrát je chuť na kávičku).

Veronika objednala ubytování nedaleko Ebbsu. Společný penzion s námi sdíleli i naši známí ze Slovenska, RNDr. Zuzana Kapustová (majitelka Nugáta SK a víceprezidentka slovenského svazu haflinga, společně se svým otcem). Snídani jsme si objednali již na sedmou hodinu, protože od osmi hodin již naváželi chovatelé své klisničky do stanu. Nechtěli jsme zmeškat ani minutu na podrobnou prohlídku hříbat.

Nevýhodou bylo, že v osm hodin ráno tam ještě nebyly všechny klisničky a my jsme museli stání obcházet asi třikrát.

Již doma jsme si našli chovatelé Thalerovi, kteří do Ebbsu přivezli pět hříbátek, jedním z nich bylo č. 38. Tato kobylka se nám zdála z těch pěti nejvíce povedená a zaškrtli jsme si v katalogu „dražit“. Zaškrtnout si můžete co chcete, ono Vám to ale kolikrát není nic platné, když cena hříběte vyskočí třeba na 8 000 euro. Ze zkušenosti z loňska ale už přibližně víme, která budou až tak drahá a která budou cenově dostupná a nebudou špatná.

Toto jsou zadečky klisniček linie „W“.

A toto jsou zadečky klisniček linie „A“.

Těsně před desátou hodinou už bylo ve stanu těsno a už jsme vůbec nebyli schopni odhadnout, které hříbě je pěkné a které ne, šla nám z toho hlava kolem.

Našli jsme Sixtovi (ten hlouček uprostřed fotky) a zjistili jsme, že jsme si zaškrtli většinou stejná hříbata, domluvili jsme se, že si už půjdeme sednout na tribunu, protože tady už nic nevymyslíme.

Kapustovi nepřijeli nic kupovat, ale poznámky si samozřejmě dělali, zajímalo je za kolik se vybrané kobylky vydraží.

A už to vypukne, pan Hans Strobl všechny přivítal, kapela pěkně zahrála, ale my už byli celí netrpěliví.

„Tak Honzo, až Ti řeknu, zvedni terčík a až Ti řeknu, tak ho dej zase dolů!“.

Tady je klisnička s katalogovým číslem 11, kterou Pavel prohlásil již ve stanu za nejkrásnější hříbě.

Byla ze všech nejdražší, stála 36 tis. euro.

Pavel si vybral terčík s číslem 22, protože se v ten den narodil.

Po aukci jsme měli domluvenou schůzku s panem Johannesem Schweisgutem, který nás večer pozval na slavnostní večeři, které se zúčastnili vedoucí chovu haflingů v ostatních zemích. Jelo se autobusem, což jsme uvítali, protože jsme autobusem nejeli už hezkou řádku let.

Večeře byla opravdu slavností, skládala se z mnoha chodů a trvala až skoro do půlnoci.

Ještě, že jsme s sebou měli náš živý slovník, který němčinu sypal z rukávu jako rozený Rakušan. Pan Schweisgut nás posadil ke stolu s nákupčím Ebbsu a státním veterinářem . Díky Honzovi jsme si moc hezky popovídali, ukázali jsme jim průkazy původu našich nakoupených kobylek a moc nám je chválili, prý jsme si vybrali dobře, no chválit se prostě musí.

Nedělní ráno bylo jak vymalované.

Jelikož jsme opět nakoupili více kousků než jsme původně mysleli, naše ekipa se rozrostla o Jardu Pokorného s Terezou Sixtovou, kteří v neděli ve čtyři ráno vyráželi z domova s druhým přívěsem.

Tak v této volné stáji byly i naše klisničky, ale jméno našeho státu tam nebylo. Nejsou moc zvyklí, že někdo nakupuje taky do Čech. Tak snad příště.

Mezi neprodanými klisničkami byly i opravdu moc hezké kousky, jako např. tato. Některé se prodaly už v sobotu po dražbě, některé v neděli a zájemci mohli nakupovat  ještě 14 dní po aukci.

První várka kobylek odjížděla hned v neděli ráno s Jardou, Terezou a Pavlem Sixtou. Toto je jedna ze Sixtových klisniček Caskade.

A druhá klisnička, Honzova favoritka Campbella.

Třetí klisnička, která putovala do České republiky – Dyani.

Tak zavíráme a odjíždíme.

Nakládka měla hodně přihlížejících, akorát jsme nevěděli, jestli obdivují půjčený     Pelechův přívěs na koně nebo jestli se diví, že to vůbec to auto utáhne!

My jsme se ještě chtěli podívat na elitní tyrolské tří a čtyřleté klisny, které měli přehlídku od 11 hodin. Zajímalo nás, jak jsou klisny upravené a na jakém principu probíhá vystavování.

No byla to pastva pro oči.

Předvádí se na trojúhelníku, po střední části se klisna předvede v kroku tam a zpět a po celém obvodě se pak předvede v klusu.

Šestičlenná komise pečlivě zaznamenává všechny klady a zápory vystavující klisny.

Nakonec jsme byli přítomni pouze výstavy čtyřletých klisen, protože jsme se báli, abychom včas dorazili domů.

A tady už je jedna z našich vydražených kobylek Phönix.

Phönix je linie „W“ po velmi pěkném hřebci Walzertakt.

Druhá naše kobylka se jmenuje Sunflower, je linie „A“ a je po hřebci Amadeus.

Vlevo je čtvrtá Sixtů kobylka jménem Cabina a vpravo kontrolují číslo čipu Sunflower čtečkou na čipy, jestli souhlasí s číslem v průkaze. To víte, záměna při takové počtu hříbat je tady coby dup!

Chovatelé hříbat si jejich ohlávky vezou zpátky domů a hříbata dostanou jednotné ohlávky v barvě hřebčína Ebbs. My vlastně jezdíme pro ty ohlávky, jsou sice trochu dražší, když je to i s koněm, ale moc pěkné.

– Sunflower pochází z chovu manželů Thalerových, kteří odchovali již 74 hříbat.http://members.aon.at/thalerhof/page_4_1.html

Tak Ebbse „Na shledanou opět za rok“.

zpět