V sobotu a v neděli 11 . – 12. října se na mosteckém hipodromu konaly vytrvalostní závody. Poslední závody sezony jsme si nemohli nechat ujít a za JS Vrchovany – Obrok startovali celkem čtyři jezdci.
KP  na 29 km 3. místo Tereza Macháčková – Šošon
               6. místo Sabina Němcová – Urby
                   8. místo Markéta Sýkorová – Dany
           Z na 42 km         1. místo Martina Studničková – Amír Al Asmar

Do Mostu jsme se vypravili v sobotu kolem poledne, protože prezentace probíhala do tří odpoledne a do pěti hodin byly veterinární kontroly. Samotný závod měl start v neděli v 7:00 hod.

Tady nám Pavel předvádí nějaké zajímavé figury.

Na veterinární kontrole na nás začali mluvit anglicky, ještě tak německy, to bychom zvládli. Protože zde probíhaly i mezinárodní závody vše bylo trochu nadstandardní, vše probíhalo přes počítačový program a čipy. No prostě pokrok nezastavíte!

Vstupní veterinární kontrola proběhla v pořádku, Amír už byl celý nedočkavý, nejraději by běžel už dnes.

Naše startovní číslo bylo 63 a přineslo nám štěstí.

Celý den byl rozhlasem komentován, což také na běžných závodech zpravidla nebývá.

Odpoledne konečně vysvitlo sluníčko a my jsme se dívali na průběžné dojezdy některých kol vysokých soutěží, které zde probíhaly v sobotu. Jezdkyně na ryzákovi je Němka Ursula Klingbeil a stala se vítězkou nejdelšího dostihu, který byl dlouhý 166 km.

Večer probíhala v místní restauraci rozprava. Holky startující také za naši stáj pečlivě naslouchají každou větu pana Terbera.

Vše potřebné víme a můžeme se jít v klidu ubytovat. Azyl nám poskytla Petra z nedalekých Teplic.

V 7 hodin na startu byla ještě tma a mlha, ale v půl 8 se již rozednilo a Lucka s Pavlem čekali asi na osmém km, kdy už se Martina s Amírem vynoří z mlhy.

Ještě že máme tak zářivou teamovou barvu, která je pěkně vidět za každého počasí.

Amír běžel osamoceně skoro celé první kolo, protože si pak Martina může tempo diktovat sama podle toho jestli má Amír chuť běžet nebo ne a nejsou odkázáni na tempo, které diktuje skupina koní. Lépe se pak pozná jestli je potřeba zvolnit či ne.

Do cíle první etapy a do veteriny šli první v pořadí a do druhého kola měli před druhým náskok pěti minut.

Polský veterinář byl velmi příjemný, Amír se mu moc líbil a dokonce prohlásil „super připravený kůň“, po klusu měl tep 48 za min.

A těch kytiček všude.

To byla samá zelená karta a růžová karta, dát pípnout čip, dát podržet deku, to by se z toho jeden wrangler zbláznil.

Tak tady nejsme na smetišti, ale na místě pro chlazení a odpočíváme a nabíráme síly do dalšího kola.

Druhé kolo si Martina zapomněla klíče od auto ve své bundě, Pavel s Luckou tedy museli čekat na závodišti. Ještě k tomu Amír ztratil asi na pátém km podkovu, takže celkově situace nic moc. Naštěstí již po několikáté pomohl Terber team, který Amíra chladil celé druhé kolo, za to jim moc dík. Tempo  tedy musela dvojice trochu zmírnit, ale do cíle stejně dorazili osamoceně s náskokem tří minut od druhého jezdce.

Po závodě konečně přišel čas na obídek, kávičku a Martina si dala dokonce i pivíčko.

Ten rozesmátý stůl za námi je stáj Karolína, která nám drze ukradla naši teamovou barvu, ale my se na ně nezlobíme. Pavel sice občas vykřikuje něco ošklivého ze sna, ale po ránu ho ty tiky většinou přejdou.

Po závodě se šel Amír podívat, co prodávají v holandském stánku, líbili se mu tam kamaše, ale měli malý nebo velký, tak si koupil oranžový kulatý velký džber na vodu.

„Pája sliboval že vyletí ptáček, tohle je ale pořádný pták!“

Ve tři hodiny bylo naplánované vyhlášení výsledků závodů. Koně a jezdci se začali shlukovat na mostecké dostihové dráze. Byly to poslední závody této sezony, tak si to všichni pořádně užívali.

V kvalifikačním předkole na 29 km se za naši společnost nejlépe umístila a to na 3. místě Tereza Macháčková s poníkem jménem Šošon. Do veteriny šla za 2 minuty a 39 vteřin.

Mersi, která se u nás narodila a kterou velmi často vídáme na vytrvostních závodech jela dostih na 42 km a umístila se s jezdkyní Terezou Hrubou na 10. místě. Snad se někdy opět shledá s naší Vendy, která také vloni velmi úspěšně běhala závody a s kterou prožila svoje dětství a byly nerozlučné kamarádky.

Páté místo vybojovala v cílové rovince v dostihu na 42 km Natálka Terberová s Mufem.

4. místo v našem závodě vybojoval již devatenáctiletý arab Hery s Ladislavem Smudkem.

3. místo na 42 si odvezla Pavla Turzová s Delirandem. Delirando je anglický plnokrevník a startoval s Amírem ve společné soutěži již v Zelčíně a v Mníšku.

Amír si prvenství vychutnával, líbily se mu fanfáry, které mu hrály a navíc když o nic nejde, tak se moc nepředře.

Šinul si to co noha nohu a pak dělal jako že se ho to ani netýká.

Toto je náš hlavní sok v soutěžích stupně Z – Jan Šnajdr a Žoly, podle té fotky to vypadá, že se nemusíme ani vidět, ale vycházíme spolu dobře.

S Veronikou Myslivečkovou jsme taky několikrát jeli ve stejném závodě např. ve Sloupu v dostihu na 72 km.

S Terezou Kucharskou a Latenicem jsme dojeli současně do cíle v Rakvicích, také jsme jeli stejný závod v Zelčíně.

Pravděpodobně nejstarší jezdec vytrvalosti a velmi úspěšný Jaromír Široký s Cezario Manfréd.

Eva Machková s Azilem vyhrála národní závod na 81 km.

Jakub Kyselý a Woody vyhráli mezinárodní závod na 81 km.

Markéta Terberová s Joulik de Villene vyhráli mezinárodní juniorský závod na 81 km.

„To je ale krásný koník, není to náhodou hřebec pana Jirsy nebo čí pak je to kůň?“

Miroslav Jadlovský s Karina 9 – 2. místo v v mezinárodním závodě juniorů na 120 km.

Zahraniční reprezentant nebyl na slavnostním vyhlášení moc příkladem korektního úboru.

Závěrečná přehlídka všech jezdců a koní byla hezkým závěrem celé vytrvalecké sezony 2008 a nezbývá nic jiného, než se těšit na sezonu 2009.

Kdo by měl cukání vyzkoušet tuto disciplínu směle do toho! Původní vize byla projet se v klidu krajinou, vychutnat si přírodní krásy neznámé oblasti. Ve skutečnosti koukáte jako ostříž po fáborkách, aby jste nevyjeli z trasy, o koukání po krajině nemůže být řeč a tři dny pak nemůžete pořádně chodit!